Květy z močálu


Květy močálu / Pondělí, 9 ledna, 2012
Stejně jako předchozí sbírka básní měla svou počáteční báseň i Květy z močálu nebudou jiné. Říkám si, že je to tak dobře, když existuje nějaká otevírací báseň a báseň, která celý ten kruh uzavírá. Fascinuje mne například Erbenova Kytice svou promyšleností, protože já toho nebudu nikdy schopná. Co se týče poezie jsem pro momentální nápad, který se musí ihned zpracovat a minimálně do něj později zasahuji, protože zastávám názor, že jsem to tak v tu chvíli chtěla napsat a že to tak prostě musí být. Většinou mne stejně nenapadne lepší slovní obrat, než je v dané básni. Nu, nerozebírejme to dále, bylo by to na samostatný článek. Přistupme tedy nyní k oné otevírací básni.

KVĚTY Z MOČÁLU
Na stříbrném podnose
umyté v ranní rose
květy z močálu leží
a zvony zní z věží
Hlásají novou sféru,
co započne další éru
Éru lidského bytí,
kdy vlk slunce chytí
A nadejde Ragnarök,
už zbývá poslední lok
ze studnice moudrosti,
který zboří mosty

3 Replies to “Květy z močálu”

  1. Pěkná úvodní báseň, akorát jsem musela googlovat co to je Ragnarök, napiš tu vysvětlení, jestli je někdo takový ťulpas jak já :D

    Jak je to s mou poezií víš dobře sama, pouze cyprealistické verše u mě mají šanci. Seš dobrá, že zvládáš všechno  😉

  2. Já tě varovala… Bude to obsáhlé a bude to bolet. Hodně.

    Forma jako taková mi nevadí. Sice dávám přednost promyšlenějšímu vázanému verši, případně rovnou volnému verši, nicméně respektuji volbu autora. Vždy se ale ptám: proč tahle forma? Proč se nelítostně držet zvoleného metru a typu rýmů, i když to znamená podřídit obsah formě?
    Zastávám názor, že vázaný verš nemá krotit imaginaci a význam slov, má je podporovat. Když se dívám na některá dvojverší, nacházím právě tohle krocení a lámání, které nemám ráda – které je provedeno v zájmu zachování formy. A to není zrovna můj šálek kávy, právě naopak (krvelačná bestie na mém levém rameni křičí "škrtat! škrtat! škrtat!")
    Co přesně mi v textu vadí a to i významově, nejen formálně:
    – sféru/éru: v tomto významu, tedy jako příchod nové epochy, mi nesedí významově slovo sféra. Druhá část páru, tedy slovo éra, se navíc opakuje v následujícím verši, kde však stačilo použít slovo "čas", aniž by to narušilo význam.
    – existuje jiná než ranní rosa? Proč tedy to kupení slov? Dalo se použít jiné popisné slovo (chladné atp.).
    – spojení květů a močálu dává dvě možnosti: vizi křehkých divokých květů, které není snadné získat a teď jsou obětovány (viz stříbrný podnos, na kterém skončila Samsonova kebule, když s ním Dalila skončila). Druhou možností, jak květy z močálu vykládat, je vize otráveného květu, který je plný jedu z močálu a jako takový byl zničen (kytka utržením umírá). V obou případech však zůstává tohle téma jen v první strofě a dále se nerozvádí, protože zvony přenesou pozornost na nové téma (změna běhu dějin a nadcházející apokalypsa).
    – o sféře/éře jsem už psala, ještě ale dodám další otázku: proč to opakování? Tři verše, trojí upozornění na změnu. Není to trochu moc a především zbytečné? Chápu potřebu uzavřenosti (tady zkrátka narážím na nutnost zachovat formu za každou cenu), ale stejně mi to nejde pod nos.
    – nejsem si jista, nakolik se Ragnarök vyslovuje. Počeštěný výraz bez přehlasovaného ö by byl jistější, byť ani rýmová dvojice Ragnarök/poslední lok mi nejde pod fousky. Opět mi to zní lacině, byť procentuálně je vše téměř OK.
    – všimla sis, že dvojverší mají až do poslední chvíle vzájemnou návaznost? Tedy druhý verš vyplývá z prvního, třetí z druhého atd.? A najednou tu je přeskok a v poslední strofě se čtvrtý verš váže logicky s druhým, ne se třetím jako dosud. Tohle narušení posloupnosti mne docela zarazilo a logicky vyvolalo v prvním momentě záškub v šedých buňkách. Doslova mi šlehlo hlavou "tam má být přeci "která zboří mosty" – studnice je ženského rodu!".
    Netvrdím, že narušení formy v závěru je špatné, právě naopak, Mělo by se tak ale činit s citem. Už samotné zrušení rýmové dvojice je dostatečným narušením, další odklon v podobě významového přeskakování veršů mi pak už přišel až násilný, nelogický.

    Shrnuto: základ pro další práci. Na první pohled stavba drží pohromadě, ale když se začnu v textu rýpat, odpadají kusy omítky, sem tam se utrhne okap a celá stavba chce ještě řádně zpevnit. Nebo obehnat ostnatým drátem, aby se k ní rejpavé Ekyelky nedostaly.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *