Slunce skrývá svoji tvář

a ty ztrácíš svatozář

Zahanben nejsi, vlčí synu

Schováš se snadno v hustém dýmu

Pohltí Tě tůň hluboká

Nesnaž se marně hrát si na vlka

Vlčí oči nejsou vše

Za tebe, hochu, vedou se mše

Tam na vršku stojí šibenice

Do rukou vtisknu Ti slunečnice

Na rozloučenou kulku do hrudi

Tvé choutky děs budí

Pozn. autora:

Bestie z Gevaudinu, jedná se o francouzskou pověst zaznamenanou v kronice vesnice Gevaudin. Údajně zde řádila obludná bestie s velkými tesáky, hustou srstí a touhou zabíjet. Zabíjela malé děti a ženy. Jen málokdy si troufla na muže – když už tak výhradně na opilé a osamocené muže. Kvůli této pověsti, pak byly pořádány hony na vlky. Je několik teorií o původu této bestie. První hovoří o trestu božím, jelikož lidé z této vesnice byli velmi bezbožnými. Druhá zase říká, že to bylo nějaké zmutované zvíře podobné vlku. A třetí mluví o tom, že to byl pouze přestrojený masový vrah. Tím vrahem byl pravděpodobně sám hlavní vyšetřovatel celé události, jelikož bestie byla vždy schována, když byly pořádány hony na ní a útočila v místech, kde nechodily hlídky.

Má báseň je věnována onomu masovému vrahovi.