Škola v oblacích


Prozaičně poetické

Malinkatá inspirace animovaným seriálem Avatar: Legenda o Aangovi. Snad prominete mi mou momentální posedlost tímto tématem. ŠKOLA V OBLACÍCH Po obloze plují bílé nadýchané bárky. Žádná vesla, žádné plachty. Plavou tou moudrou nádherou. Tam a sem, sem a tam. Na jedné z bárek stojí chrám do mramoru vytesán. Bílé sloupy a bělostný štít nad ním […]

12.3.2011

Jak chytit múzu?


Prozaičně poetické

Jednoho večera chytla mne příšera. Příšera hrozná zvaná nuda, šeredná a olezlá. Prý, že dlouho jsem s ní nebyla, tak aby zase chvíli pobyla. Copak já však stála o její návštěvu? Uplácela jsem ji čokoládovou knihou, nabízela pavučinu ke hraní, však ona jako ze spaní křičela, že chce jen mne ku hraní. Co jsem mohla […]

26.7.2010

SEN?


Prozaičně poetické

Luna půlnoční dotýká se stříbrem svým mechu, vzhlíží se v černém jezeře a skála, jak kámen náhrobní, ční nad hladinou. Temný les tuto krásu ukrývá před zraky lidské chamtivosti. Jako z dálky přilétá k mým uším sladký tón varhan doprovázen táhlými tóny violy. Pohlédla jsem do temnoty jezerní, skrývající tajemství žití, a jakési hlasy mne […]

31.1.2010