Jednoho večera chytla mne příšera. Příšera hrozná zvaná nuda, šeredná a olezlá. Prý, že dlouho jsem s ní nebyla, tak aby zase chvíli pobyla. Copak já však stála o její návštěvu? Uplácela jsem ji čokoládovou knihou, nabízela pavučinu ke hraní, však ona jako ze spaní křičela, že chce jen mne ku hraní. Co jsem mohla dělat? Tak tedy jsem si sedla zpátky do svého rudého křesla, ponořila se do něj, zavřela oči a ani nehlesla. Nuda na mne skřehotá, že jí bylo smutno. Smutno po společných večerech, kdy zněla jen hudba a my dvě seděly mlčky ani nedutaje. Prý to byla idylka. Však začala ji lákat má postýlka. Že po té dlouhé době, kdy cítila se jak v hrobě, jí zas to sladké nic nedělání strašně zmohlo. Já nic nenamítala, aspoň bude klid.
Má mysl se vlnila v rytmu hudby keltské. Celé tělo zpívalo zabořeno v křesle. Tu však na mou hlavu ťuk, ťuk, ťuk. Zakabonila jsem se, že proč mě z říše fantazie budí tenhle hluk. Ozval se milý, jemný hlásek plaše, zda může dál. Já pobídla jej: „Jen vstup nezvaný hoste a ukaž svou tvář.“
Líbeznější tvářičku mé oči neviděly! Ladné pohyby, vosí pas, malátná ručka, jemný vlas a oči plaché laňky. Vlídný, nádherný úsměv z mého čela zahnal chmury. Z mé hlavy zmizely noční můry. To Múza vstoupila, o mne Nudu oloupila. S Múzou nyní jedna ruka jsme. Ona dodává ladnost, jemnost a vytříbenost slovům a já je skládám do vět, pak veršů, potom slok a báseň je na světě. Autorem nejsem pouze já, ale s Múzou jsme pár.
Když sedět budeš tiše, ohrožován Nudou zrádnou, tak poslouchej, zda neuslyšíš někde výše hlas andělský z dálky přiletět. Seď klidně ani nedutej, to Múza navštívila tě. Až otevřeš jí vrátka do fantazie své, rychle na petlici zavři je, ať Múza chvíli pobyde. Zůstane ráda, to víš, nechce býti sama.
zdroj obrázku: http://judytha.blog.cz/
smekám:) nádherné 🙂 takové… procítěné 🙂
inspirací mi byl rozhovor s Pepi o umění básnickém a o plaché múze
Teda to se mi líbí, nic podobného jsem na téma "můza" nečetla; potlesk!! Hlavně ten koneček je pěkný.
To se někdo má, že ho můza navštěvuje; já s ní poslední dobou moc nevycházím, obzvlášť co se psaného slova týče.
[3]: tak se musíš řídit mými pokyny
jinak děkuji za pochvalu 
Moc pěkné, takové… jak bych to řekla… nadpozemské. Prostě je to nádherně psané 🙂
P.S.: Moje múza vypadá jako Hannibal Lecter
[5]: dobrá múza
jinak děkuji za pochvalu 
Tak tohle je vážně dost dobrý 😉