Dopis druhý


Adresováno / Čtvrtek, 15 srpna, 2013
Drahý pane Werichu,
pohlížím na korunovační klenoty. Na jeden z českých divů, symbolů vlastenectví a národní hrdosti. Plíšky zlata a drahého kamení. Při takovém pohledu člověka pojednou chytá fantas a revolucionářské myšlenky se derou na povrch, jak slova pravdy při posledním výdechu. Stejně by posloužil kus pozlaceného plechu a barevného skla! Člověk by přece pouhým okem nerozeznal, zda to jest či není pravé. Co když některá z morgulských sedmiček se již doma pyšní vzácným souvenirem? Příliš nevlastenecké, ba vlastizrádné myšlenky to jsou. A ano, hoďte kamenem, když je Vám libo, křičím na kolemposlouchající. Mám se snad stydět za pochybnosti?
A kdyby bylo pravdou, co jsem vyřkla. Kdo by byl více kamenován? Ten, kdo vynes pravdu na světlo denní či zloděj oděn v hávu ctností? Už nyní jsem se provinila, že jsem neměla zavřena ústa, neb ten, kdo jde s proudem, kdo mlčí jako ryba a tiše kýve, k blahobytu jednou dopluje, řekl jste Vy s panem Voskovcem v Baladě z hadrů a přitakávala Vám k tomu má matka. Ta bývalá bojovnice proti lži v onom památném roce devětaosumdesát. Můj vzor! Zhasl při prvním náznaku, že by se snad její dítko chtělo postavit na stejnou stěnu barikády jako kdysi ona. Zraky zastřené závojem iluze jsem si nevšimla, že rodička změnila stranu. Ze strachu. Pozoruhodná to vlastnost lidská. Hned druhá v pořadí, jež činí z lidí vlky.
Dovolila jsem si dotknout se posvátných reliktů svými špinavými myšlenkami. Sáhla jsem na svaté. Dím: marnost je upínat se na předměty! Avšak jsou to jediné, co jest stálé. Ideje, poměry, lidé se mění, ale chladné kusy zlata a vzácného kamene zůstávají, přetrvávají věky. Nesou však s sebou stále onu vizi, s níž byly stvořeny? Stěží! Lidská paměť jest krátká, nic neudrží, větroplachem zdá se. Však ještě je zde jedna věc a tu nelze umlčet. V prachu válející se spravedlnost zadupaná lží nepřestane vřískat, dokud neprávo povládne tu.
Mlčeti zlato. Ať mi jdou s kovy k šípku! Jsou těžké, studí a nenasytí. Neukojí hlad obyčejný ani ten niterný. A když duše strádá, pak stůně i tělo.
Vaše Maglaiz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *