Po dlouhých ubrečených dnech se na mne opět ten Zrzek, nevyzpytatelný jak počasí, usmál a nejen na mne, ale na celý širý můj kraj. Akorát ten Smrk s mračným kulichem na hlavě a mlžným šálem to nějak kazí a nebe okolo Zrzka jakbysmet. Aůe co jsem to chtěla říci? Jen to, že tenhle nezbeda mne zas k něčemu inspiroval. Původně jsem nevěděla, do které rubriky to zařadit, jestli do Záchvěvu optimismu nebo dokonce do Veršovánek z kapsy, nakonec jsem se ale rozhodla to dát do Básnění.

Barevný je svět,

když skrz korálek hledím

Řeknu vám pár vět,

když tu takhle sedím

Žlutý, modrý, červený

Skleněné perly na šňůrce

Smutné jsou večery,

když žijete jak v ponorce

Na hlavu dát je,

na krk pověsit

Všechny znát je,

ty lidské móresy

Tu perly na šatech,

tu diamant na prstu

Jen v chudých šatech

já chci vidět svou nevěstu