A je to tu. Přichází poslední vzlyk. Už klíčem otáčím ve zdobném zámku, který náleží černé truhle s nápisem Školní záznamy depresivních nálad. Jen ten nejstatečnější znova pootočí klíčem, aby uzřel nitro černější než noc. Nuže, zavírám.
ZAVÍRÁM
Brána je uzavřena
Strážní beze jména
Přikování osudem
A nasáklí studem
Střeží dveře pajzlu,
kde skrývá se mnoho hajzlů
A z nich největší je ten,
jež je zván osudem
Proradný bídák týrá
Nepomůže ani víra
Ani síla všemohoucí
V naději tonoucí
Co klíčem odmyká,
však nedobytná je putyka
Myslím si, že nesymbolizuje konec této sbírky jen svým tématem, ale i tím, že byla psána při poslední písemné maturitě. Hledejte si v tom, co chcete, jediné je pravdou, že ta báseň skutečně vznikla spontánně, bez donucení.
To rozhodně ne!
No to je opravdu básen!
Borec na konec
Musím napřed sehnat něco, čím to můžu vyfotit, víš?
Poslední dobou sis poměrně oblíbila slovo "bídák", viď? Ale to je jen tak mimo …
Nějak prvně nevím, co k tomu napsat, asi je to tím, že si nedokážu představit, v jakém rozpoložení jsi to psala … a nebo je to tím, že je brzy ráno. Každopádně je to zajímavé, ale nějak moc používáš "osud" – proboha, mám zase nějakou rýpací náladu. 
Promiň a zdar! 
Cyprealistická hymna je tak duchaplná …
Nejlepší nakonec 🙂