Sny jsou vždy ošemetnou věcí a po absolvování psychologie mne sny děsí čím dál víc. Pan Freud i Jung by mne rozpitvali, až bych si připadala jako pověstný žok tekutin, slizů a výměšků. Sny by se měly uchovávat jako největší poklad, zvláště když jsi osoba, která z duše nenávidí, když se jí někdo hrabe v hlavě a neřekne jí, co našel. To je můj případ, drahý čtenáři. Přesto mi to nedá a musím s oním snem ven pro jeho hororově surrealistickou podobu.
Nepamatuji si už, jak sen začínal. S velkou pravděpodobností dosti poklidně. Dozajista si medím v křesle a listuji nějakou knihou. Když tu do mého pokoje vpadnou… už ani nevím kdo. Jen spousta křiku, hulákání o apokalypse, o mutantech a strašlivé pohromě. A ten srdceryvný pláč. Ten mi opravdu trhal uši.
Bum! Střih jako ve filmu.
Poslanecká sněmovna ČR se halila do příšeří. V oknech těžké závěsy jen škvírami propouštěly trochu světla. Všude kolem rozsápaná těla poslanců. Nejvíce řádění neznámé šelmy odnesly trupy, především rozpárané žaludky. Nikde však žádná krev. Ani žádný zvláštní zápach kromě typické kovové vůně.Náhle mou pozornost upoutal nejtemnější kout. Ze tmy vystoupily dvě postavy. 
Nu, spíše jen jedna. Neobyčejně vysoký a hubený blonďák s vytřeštěnýma očima, z nichž každé bylo jiné barvy a velikosti zorničky, a dokořán otevřenými ústy se špičatými zuby. Pravicí škrtil již notně zesinalého současného ministra financí. Blonďák připomínající upířího mutanta z Blade najednou pozvedl levici s ostrými drápy a až po loket ji zabořil do ministrova chřtánu, chvíli soustředěně šmátral, až vyplázl špičku jazyka, a nakonec vylovil hrst zlatých dukátů, které s chutí snědl. Nakonec ministrovi rozerval břicho, z něhož se namísto vnitřností vysypala hromada zlatých dukátů s ohromným cinkáním. Ještě než blonďák mrtvolu odhodil jako nepotřebný kus, všimla jsem si, že na místě, kde by mělo být srdce, spokojeně oddychoval do kroužku stočený spící chřestýš.
Nu, spíše jen jedna. Neobyčejně vysoký a hubený blonďák s vytřeštěnýma očima, z nichž každé bylo jiné barvy a velikosti zorničky, a dokořán otevřenými ústy se špičatými zuby. Pravicí škrtil již notně zesinalého současného ministra financí. Blonďák připomínající upířího mutanta z Blade najednou pozvedl levici s ostrými drápy a až po loket ji zabořil do ministrova chřtánu, chvíli soustředěně šmátral, až vyplázl špičku jazyka, a nakonec vylovil hrst zlatých dukátů, které s chutí snědl. Nakonec ministrovi rozerval břicho, z něhož se namísto vnitřností vysypala hromada zlatých dukátů s ohromným cinkáním. Ještě než blonďák mrtvolu odhodil jako nepotřebný kus, všimla jsem si, že na místě, kde by mělo být srdce, spokojeně oddychoval do kroužku stočený spící chřestýš.
A co se zdálo tobě, vzácný čtenáři?
Takový sen! Není to už nějaká předvolební agitka?
I kdepak. To jen podvědomí dalo za pravdu vědomí. Copak TlusŤjochovi se nezdají symbolistní sny? Co tedy Kratochvilný snář? Měla jsem dojem, že snář jest sestaven z babských zkušeností.
To je můj vlastní básnický směr SNYBOLISMUS aneb o snech žalných. Plánuji to rozvést.
Nebyla by lepší rozluka než rozvod?
od stolu či od lože?
Většinou byla od obého.
Mně se nezdají tak výpravné sny; opravdové kovové zlato už tam nebylo, ani nepamatuju. Ale zato mám skvělé herecké výkony :-).
Mohl bys nějaký ten sen přihodit k dobru.
Tedy, to jsou sny. 🙂 Nebo je to předpověď budoucnosti, že před volbami upíří vyčistí sněmovnu a s ní celou politickou scénu? 🙂 Možná by ses měla postavit před budovu a zvěstovat jejich osud.
Já osobně si sny málokdy pamatuji a rozhodně nejsou krvavé, nebo s masakrem, ale mamce se před pár lety několikrát zdálo, že zakopávala o mrtvoly. Kam ve snu šlápla, tak nějaký nebožtík. Sny dovedou být všelijaké. Mě jednou honilo obří kuře (takovéto hezky žlutavé) a znažilo se mě sezobnout.
Nemám dojem, že to byl upír.
Mno, až mi bude v hlavě přebývat kolečko, pak možná jednou budu před tím Thunovským palácem stát. Prozatím se nehodlám stavět do role proroka, neb bych se obávala, že bych byla falešným.