Nebylo, bylo

Inu, každému se přihodí, že se pravděpodobně před spaním či během něho udeří do makovičky, ovšem Maglaiz se tato věc stává až nápadně často. Vypovídají o tom její sny. Čím to? Freud by věděl, ale jelikož Maglaizíček není Freud, bude se muset spoléhat na výklad intuitivní či výklad tvůj, drahý čtenáři.
Nebylo, bylo. Za padesátero horami a dvěma řekami byl jeden les, počítáno od Patočků. Opravdu byl jen jeden, ale za to hustý a smíšený, říkával děda Lebeda.

Větvoví stromů obklopovala sluneční svatozář jako pohanské božstvo. Paprsky v kaskádách dopadaly na mechový koberec se vzorem z jehličí. Chorál vládců nebes se nesl ovzduším a šumění blízkého potůčku celou harmonii jen doplňovalo. Genius loci narušil pohyb dvou párů bosých chodidel.
„Když vnímáš tmu, tak nemůžeš vnímat nic jiného?“
„Pokud vnímáš správně.“
„Jenomže jak odstředíš rušivé elementy? Zvuky, vůně nebo chuť?“
„Hele!“
Pěstěný prst mířil směrem k okraji lesa u malé mýtiny. Béžoví kanci s elegenatními bílými a černými proužky pohlédli k rodišti hlasů. Pod předními kopýtky se zvířil prach a za nimi se hromadila zemina. Náhle pruhovaní páni lesa vyrazili vpřed.
„Rychle! Tam! Ten strom! Na ten půjde vylézt!“
Nedaleká líska přijala za své plody dva lidské jedince. Pravda, sténala pod tíhou znenadání vypučících ořechů v kožnatém vaku porostlém sem tam chlupy. Vzteklé chrochtání a supění kanců rozhodlo o dalším utrpení stromku.
„Uf! To bylo o chlup. Co teď?“
„Koukni. Tohle by je mohlo zahnat.“
Corylus avellana skrývala mnohá tajemství hvozdu, avšak sama dávala to největší na odiv. Ze stonků visela hnědá slepičí vejce. Jen utrhnout. Tolik očekávané plesk se neozvalo a ani ještě očekávanější křup. Prazvláštní plody lísky se odrážely od hlav a těl kanců.
„To jsou nerozbitné?!“
Skořápka se roztříštila o kmínek stromu.
„Je… prázdné.“

 

Co takhle ještě jeden článek?

13 komentářů

    1. Strašidelné sny mívám jen v případech, kdy jsem těsně před spaním požila přespříliš čokolády.

      Že bys před spaním mlsala, Cukří? To nemáš zapotřebí.Sladká jsi už dosti.

  1. Pěkně čilý a obsažný sen. Oříšky vedou k Popelce, popel k Fénixovi. Jen ti kňouři to trochu komplikují. Hlavně aby některému z nich nepadl střevíček! 🙂

      1. Mno, že bych myslela na Líbu a jejího bělouše, to teda zrovna ne.

        Ovšem tvá řeč mi připomněla slavnou scénu, kdy Hurvínek píše domácí úkol z češtiny „Radostný rej“ a Spejbl mu zdatně pomáhá.

  2. O prasátkách se zdáti, rovná se užitek míti.
    O lískových oříšcích se zdáti, rovná se na ples jíti a s princem na bílém koni si zatančiti. (Momentálně bez toho koně). 🙂
    Každopádně, slibný sen!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *