Thalea, dítě hromovládce Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Thalea, jedna z devíti sester. Thalea, dcera Dia a Eurynomé. Thalea, jedna z charitek. „Kvetoucí“ doprovázená pastýřskou holí a maskou komika. Múza veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů. „Hojná“ doprovázená Aglaiou a Eufrosyné s úsměvem na tváři a zahalená v průsvitný šat.
Máme úterý večer, copak nás asi čeká? Úterní chvilka poezie bývá zanedbávána, to přiznávám bez mučení, ovšem není to z důvodu nedostatku materiálu, anóbrž z nedostatku času tento materiál utřídit, trochu ošmirglovat a až pak ve stravitelnější formě, i tak silně autentické a čpící amatérštinou, Vám naservírovat v dřevěné misce s ještě dřevěnější lžící a doufat, že si ke všemu ještě nezadřete třísku do jazyka.
Avšak nyní již ke genezi dnešních dvou kousků. Inu, to bylo tak. Bylo něco málo po čtvrté odpolední v jakýsi čtvrtek, kdy mi budík hrál již před šestou ranní. Stav již spíše v pozměněném vědomí, než-li ve svěží formě vědomé, tomu chtěl, že mé ucho zaslechlo na semináři o české literatuře po roce 1945 povzdych drahé magistry, že se hojně psávala budovatelská poezie, leč té budovatelské erotické bylo poskrovnu. Jak je známo přítomným dámám a pánům v psychologii zběhlých, ve stavu pozměněného vědomí, v němž jsem se v případě onom nacházela, způsobuje, že je mozek přístupnější i ideám, jež by v plném provozu synapsí neuronů zavrhl i z těch nejmalichernějších důvodů. Nu, má mysl byla bezbranná, a tak zaútočilo cypstřevo, atak byl natolik silný, že způsobil zkrat a během dvou seminářů vznikly dvě eroticky neladěné veršovánky.
Prve bychom si měli říci pár základních informací k budovatelským veršům tak, jak byly tvořeny v minulém století.
1) Bez traktoru to není budovatelská báseň.
2) Čím větší podobnost s lidovou písní, tím je to lepší.
3) Morální poučení nezbytné.
4) Kritika vnitřního systému možná, ovšem jen a pouze neurčitá a nepoukazující na chybu komunistické strany. Komunistická strana se nikdy nemýlí.
Ještě poslední varování před popravou, resp. před infarktem z tohoto bezbožného hanění vysoce umělecké a kvalitní poezie.
Ej!
Ej, dělník zklátil!
Zklátil dělnici.
Do traktoru mlátil!
Mlátil směrnicí.
Autorka: lady-meff
Mechafil
Traktůrek červený já mám
Každý jeho šroubek znám
Když motor zavrní
Jsem jako na trní
Výfuk hned hledám
Když motor zavrní
Jsem jako na trní
Výfuk hned hledám
Soustruh moderní já mám
Nedělám na něm sám
Když motor zavrní
Jsem jako na trní
Pepíka hned volám
Když motor zavrní
Jsem jako na trní
Pepíka hned volám
Stroj orný a secí já mám
Sázím s ním vždycky sám
Když motor zavrní
Jsem jako na trní
Prdel už nemám
Když motor zavrní
Jsem jako na trní
Prdel už nemám
Nejsem neznamarx, neznalenin ani neznastalin či neznagottwald. Já se totiž k těmto… emm… pomozte mi…, je nelze ani mklasifikovat jako lidi, zkrátka já se k nim nehodlám hlásit. Opovrhuji jimi stejně, jako opovrhuji jejich přisluhovači, jež zavírají oči před jejich skutky.
Tyto básně vznikly čistě ze snahy uniknout mašinérii tehdejšího oficiálního proudu literatury. Uniknout z mašinérie té doby, která stále drží své kořeny v naší přítomnosti. Uniknout z mašinérie naší reality. Eh, nechci se v tom dále babrat. Jen jedno: Nikdy nebudeme svobodní, pokud se neoprostíme od špatných vlivů minulosti.
Vaše částečně zklamaná a nerudná Maglaiz
Poslední zápis neobyčejně poetické duše stíhané různými protivenstvími režimu pánů, které jsi nahoře vyjmenovala – Jana Zábrany – v jeho deníku těsně před smrtí zní:
"Agronom sere na pogrom,
má harmonogram jako hrom."
Je to sice bez traktoru, ale docela se to sem hodí, byť je to jen poznámka těsně před závěrečným kolapsem. Jinak Zábranovy deníky můžu jedině doporučit k přečtení, je to neobyčejná učebnice literatury i pozoruhodné zpracování dobových reálií.
[1]: Děkuji za tip, o zkouškovém se na to mrknu