Mám ten dojem, že už se dlouho cyprealismus neozval a to je třeba napravit. Mimo to bych vás ještě ráda vyzvala, abyste se přihlásili ke sčítání Cyprealistů, Cyprealistologů, odpůrců cyprealismu a fanoušků cyprealismu. Bylo by nám totiž velké potěšení poznat, jak přátele a umělce pod stejnou korouhví, tak i naše ctěné soky. Ono je totiž lepší se s nepřítelem poznat a vytvořit si k němu jakousi vzájemnou úctu a respekt. Protože bez těchto věcí ani nelze vést spravedlivý boj. Přece jen nechceme na své soupeře pohlížet jako na hlupáky, kteří jen z pouhé nevědomosti a zvrácené touhy po uznání, kterého by podle nich dosáhli tím, že by se stavěli do opozice, činili neuvážené kroky vedoucí k naší slavě. Nechceme slabého odpůrce. Boj by byl příliš snadný a vítězství prakticky zadarmo.

Teď bych tedy přikročila k nové cyprealistické básni, která vznikla během cvičení z jazykovědy, které bylo velice krizové. Nedivte se, že to po páté hodině Cyprealistům prostě myslí jinak, než by podle ostatních mělo.

Vyšla si na výlet

chlupatá ponožka

„Co to je za úlet?“

ptala se stonožka

„Kdybys prala v Persilu,

nešla bych na vandr.

Tvé nohy mají sílu,

jsi proklatý flamendr!“