Mám ten dojem, že už se dlouho cyprealismus neozval a to je třeba napravit. Mimo to bych vás ještě ráda vyzvala, abyste se přihlásili ke sčítání Cyprealistů, Cyprealistologů, odpůrců cyprealismu a fanoušků cyprealismu. Bylo by nám totiž velké potěšení poznat, jak přátele a umělce pod stejnou korouhví, tak i naše ctěné soky. Ono je totiž lepší se s nepřítelem poznat a vytvořit si k němu jakousi vzájemnou úctu a respekt. Protože bez těchto věcí ani nelze vést spravedlivý boj. Přece jen nechceme na své soupeře pohlížet jako na hlupáky, kteří jen z pouhé nevědomosti a zvrácené touhy po uznání, kterého by podle nich dosáhli tím, že by se stavěli do opozice, činili neuvážené kroky vedoucí k naší slavě. Nechceme slabého odpůrce. Boj by byl příliš snadný a vítězství prakticky zadarmo.
Teď bych tedy přikročila k nové cyprealistické básni, která vznikla během cvičení z jazykovědy, které bylo velice krizové. Nedivte se, že to po páté hodině Cyprealistům prostě myslí jinak, než by podle ostatních mělo.
O CHLUPATÉ PONOŽCE
Vyšla si na výlet
chlupatá ponožka
„Co to je za úlet?“
ptala se stonožka
„Kdybys prala v Persilu,
nešla bych na vandr.
Tvé nohy mají sílu,
jsi proklatý flamendr!“
Uznej, kdyby cyprealisté nesmýšleli jinak, než jak stanovují normy, nemohl by ani samotný cyprealismus existovat, protože by se vlastně smýšlení cyprealistů od smýšlení jiných autorů vůbec v ničem nelišilo – a svět by byl zase o něco chudší.
Báseň O chlupaté ponožce se mi zalíbila, bezpochyby by mohla konkurovat Botě a jejímu zouváku (dobře, tak zase natolik přesnou paměť na názvy nemám) od Morgensterna.
[1]: No a právě to jsem chtěla básní demonstrovat. Co dělá studie?