Ubohá stařenka sbírá chrastí v malém lesíčku obklopeným betonovou džunglí. Strká svými roztřesenými prsty větvičku za větvičkou do jutového pytle, který byl z velké části záplatovaný. Z vetchých rukou jí vypadla větévka, a tak se pro ni pomalu shýbla. Rup. V zádech to zapraskalo a babička zůstane v předklonu. Najednou k ní přijde kyborg Paroubek. Babička pohlédne do jeho chladného, rudého, mechanického oka, ve kterém se zableskne odraz jejího strachu jako tvář zavražděného v Alchymistově masce. Kyborg se krutě pousměje, pak svou mechanickou ruku přetvoří na motorovou pilu a se slovy: “ Já ti dám mě okrádat!“ ji rozřeže na malé kousíčky. Krev cáká kolem a nad krajem se vznáší babiččin řev a Paroubkův smích. Když je dílo dokonáno, tak kyborg se rozhlédne, vezme pytel s chrastím a s veselým hvízdáním odkráčí do rušných ulic černého města.