Pět let na tvrdo aneb z ústavu podruhé


Pět let na tvrdo aneb z ústavu podruhé / Pondělí, 5 září, 2011
Dnes jsem mluvila s Lily Addams a ta se mne zeptala, zda budu psát své zážitky i z vysoké. A já si řekla, že proč ne.

Uvědomila jsem si, že už bych pomalu měla pomýšlet na založení nové rubriky, která bude zaznamenávat mé zkušenosti s vysokou školou, respektive s Ostravskou univerzitou, Filosofickou fakultou a oborem Český jazyk a literatura – Historie.
Ve čtvrtek, tedy 8. 9. mne čeká kurs, kde mi vysvětlí, jak pracovat s jejich webem, protože, upřímně řečeno, mám v tom hokej a nevyznám se tam. Kromě toho nás naučí se zapsat na předměty a doufám, že nám i doporučí, jaké předměty si zvolit, protože je jich tam příšerně moc a nevím, které se mi budou hodit por vykonávání následného povolání.
Určitě spoustu z vás zajímá, co že z vaší milé Maglaiz nakonec bude, až ji po pěti letech propustí na svobodu. Sedíte pohodlně? Jste klidní? Jste naprosto v pohodě? Jste na něco alergičtí? Bývá vám často nevolno? Berete nějaké léky? Mám blbé otázky? Už vás nemám jimi otravovat? Omlouvám se, ale s většinou lidí to švihne, když jim to řeknu. Jste vážně připravení? Určitě? Chcete to vážně vědět? Fakt? Opravdu? Ještě můžete tenhle článek vypnout a klidně přejít na jiný a nechat si své iluze o tom, že Maglaiz bude pracovat jako blogerka na plný úvazek nebo spisovatelka na plný úvazek a že vysokou školu si dělá vlastně jen tak pro zábavu, aby se nenudila. Dám vám ještě jednu, poslední, šanci, abyste opustili tento článek a brouzdali na mém blogu.
Dobře, myslím si, že jsem konečně eliminovala slabé povahy a zbyly už jen ty silné. Ty, které nic a nikdo nevyděsí a nedotane na kolena. Aspoň doufám.
Z vaší drahé, milované, nejmilejší, překrásné, talentované a prostě upemegažůžoúža Maglaiz bude to, co od 1. září tak příšerně nenávidíte. Já budu protivník vašich dětiček! 😀 Nebojte se, klíčema budu házet jen po narušitelích hodin. Vtip. Sice bývám menší cholerik, ale ohledně děcek se ovládám a raději počítám do tisíce a čekám, až se pozabíjí navzájem samy. Ušetří to totiž spoustu práce.
Doufám, že se váš pohled na mou osobu nijak nezměnil. Znám předsudky, které obestřely kantorské povolání, a i přes ně se jím chci stát, protože mám ráda děti a co vím, tak malí caparti zbožňují i mě. Jak jinak vysvětlit to, že cizí děti, které se mnou strávily asi 4 hodiny, odmítaly jet s rodiči k moři? 😀
P.S. Víte, že nesnáším škatulky, takže kdo si mě šoupne do škatulky učitel, uvidí Waltra, Kunhutu a Pepu v halloweenském! 😀

5 Replies to “Pět let na tvrdo aneb z ústavu podruhé”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *