Skutečně existují věci mezi nebem a zemí. Člověk se s něčím trápí a touží po tom, aby přišel konec oné věci. Neustále nad tím uvažuje, jak to zaonačit. Pomalá smrt dané věci je pro něj příliš velkým trápením a na radikální krok nemá tolik odvahy, protože nechce někomu ublížit. Najednou se všechno semele a ani nevíš, jak se ti to všechno podařilo, milý čtenáři. Pocit je však osvobozující.

Všechno zlé je pro něco dobré. Věřím tomuhle heslu už od devítky a ještě nikdy mne nezklamalo. Všechno, co se ti špatného přihodí, se nakonec obrátí v dobré. Věř tomu, funguje to.

Ještě před pár týdny bych si ťukala na čelo, kdybys mi řekl, že si budeme se sestřenicí volat každý den a hodiny si povídat. Nikdy jsme neměly tak dobrý vztah jako nyní. Celý život jsem se bála, že nakonec skončíme jako má máma a její sestra, které se vídají minimálně, i když bydlí asi půl hodinku cesty pěšky od sebe. Neustále se hádají a závidí si.

Děsila mne představa, že něco podobného nastane i u nás. Situace byla stejná. Protěžovaná sestřenice a Maglaiz na ocase. Od babiččiné nemoci se však situace změnila. U babičky jsem protěžovaná já a sestřenice je jen terč k mentorování. Když mi došlo, co se stalo, měla jsem dvě možnosti: a) budu zneužívat svého postavení a vrátím sestřenici vše i s úroky, b) budu se snažit odlehčit sestřenici a rozptylovat její obavy a utírat slzy, které způsobí babiččiny řeči. Rozhodla jsem se pro druhou, protože prostě nemám žaludek na to být mrcha. Tím, že jsem se vzdala pomsty jsem získala důvěru sestřenice a hovor mezi čtyřmi očima, který proběhl na začátku srpna, nás stmelil. Za což jsem vděčná.

Když se k tobě všichni ostatní obrátí zády, je tu rodina. Je jedno, jestli jsou to rodiče, sourozenci, sestřenice, bratranci, tety, strejdové nebo prarodiče, V každé rodině se najde alespoň někdo, kdo se bude snažit ti  kdykoliv pomoct. Možná že nepomohou fyzicky či finančně, ale pomohou psychicky.

Tvá Maglaiz