Nejsem křesťan. Nikdy jsem nebyla součástí jakéhokoliv náboženského spolku. Když pocházíš z přísně ateistické rodiny, drahý čtenáři, kde se snad chodívalo do kostela tak před čtyřmi generacemi, dá se nepříslušnost k jakékoliv církvi čekat. Zvláště když ještě obýváš postkomunistickou zemi s tak hlubokou ateistickou minulostí. Milý příteli, my Češi jsme byli asi takoví křesťané, jako je profesionální sniper pacifista. Může toho spoustu namlátit na puse, ale ani v duši a ani v činech není po dané ideji stopa.
Lidem se zdají různé sny a odehrávají se na různých místech, leč některá místa se pravidelně ve snech vrací a zůstávají s jedincem. Jsou takřka jeho součástí. Už jako malé se mi častokrát zdávalo o katedrálách, kostelích, velkých náměstích a zámcích s ohromnou kaplí. Občas se mi mezi tato místa vloudilo nádraží, jáma nebo jiné místo více reálné než nereálné, ale každý týden se mi alespoň dvakrát nebo třikrát zdálo, jak se procházím okolo takových míst. Jen procházím a vedu řeči s různými lidmi, mi známými nebo ne.
Před minulými Vánoci se mi zdálo opět o jedné ohromné modifikované katedrále na obrovském náměstí. 
Katedrála byla opravdu obrovská, a tak musela mít opěrné sloupy táhnoucí se z boků horních pater chrámové lodě vedeny mimo konstrukci lodě a byly viditelně zapuštěny do země. Kolem katedrály byly do tvaru podkovy vždy mezi opěrné sloupy umístěny zvláštní kamenné postele – vždy pro dva. Že se jednalo o hrobky ve tvaru postelí, mi došlo až poté, co jsem si na jedné hověla a zírala na vnější zeď katedrály, na níž bylo patrné, jak šel čas. Odhalené románské základy rozšířené o gotickou přístavbu, klasické gotické lomené oblouky, opěrné sloupy s fiálami na konci, věže a vstupní portál však podlehli barokní přestavbě.
Katedrála byla opravdu obrovská, a tak musela mít opěrné sloupy táhnoucí se z boků horních pater chrámové lodě vedeny mimo konstrukci lodě a byly viditelně zapuštěny do země. Kolem katedrály byly do tvaru podkovy vždy mezi opěrné sloupy umístěny zvláštní kamenné postele – vždy pro dva. Že se jednalo o hrobky ve tvaru postelí, mi došlo až poté, co jsem si na jedné hověla a zírala na vnější zeď katedrály, na níž bylo patrné, jak šel čas. Odhalené románské základy rozšířené o gotickou přístavbu, klasické gotické lomené oblouky, opěrné sloupy s fiálami na konci, věže a vstupní portál však podlehli barokní přestavbě.Ačkoliv byl jasný den a slunce pálilo, zdi katedrály byly temné až hrozivé. Musím se přiznat, že jsem si dokonce v té děsivosti libovala. Nohu přes nohu, ruce sepnuté za hlavou, v koutku úst … co jsem to v tom koutku měla? cigaretu? stéblo? … a na tváři úšklebek člověka, co ví něco, co jiní ne. Všude kolem spousta turistů, hlavně asiatů, co se na vše okolo dívají skrz tablet.
Někdo do mne hustil učený výklad, který byl absolutně mimo mísu, že by se těm výžblebtům smál i historií nepolíbený občan. A hučel a hučel, až jsem se zvedla a s rukama v kapsách šla hejskovským krokem pryč. Kam? Evidentně do reality, neb jsem se vzbudila ve 3:15.
Jaké prostředí se ve snech objevuje nejčastěji tobě, milý čtenáři?
Všímáš si ve snech prostředí nebo máš natolik akční sny, že se ani nestihneš porozhlédnout?
Všímáš si ve snech prostředí nebo máš natolik akční sny, že se ani nestihneš porozhlédnout?
Pro mne je na snech spíš důležité, kdo v nich účinkuje. Ale zrovna dnes jsem měl poměrně živý sen, kterak jsem na australském velvyslanectví v Praze dostával nějaké útrapami cest poničené papíry potvrzující, že jsem projel během mnohaměsíční náročné cesty Austrálii skrz naskrz včetně míst, kde ještě nikdy nikdo s automobilem nebyl. Přičemž, podotýkám, jsem motoristou asi jako ty jsi přirozenou součástí militantně katolických kruhů :-).
Nekoukal ses předtím na Trabantem…?
Kdepak, trabanty jsem sledoval jen kdysi dávno v Jižní Americe.
Tak copak ta Austrálie? Vytoužený cesty cíl?
Právě že vůbec ne. O Austrálii jsem nikdy jako o místě, které bych chtěl navštívit, neuvažoval. O spoustě jiných ano, ale ty nejspíš navštívím cestou :-).
Záhada nad záhadu.
Prim v mých snech hrají rozvodněné řeky.
Čekala bych antikvariáty.
Vlny jsou konejšivější.
Rozvodněné řeky jsou spíše neklid. Nebo ne?
jak kdy…
A co na rozvodněné řečiště říká Kratochvilný snář?
Vodu v řečišti kolotati viděti – drzých řečí se vyvarovati.
To je závažné varování. Cítíš se často býti drzý?
Ano.
Už když jsem se učil od kamaráda vyjmenovaná slova po „Z“:
Drzý – jazyk – brzy – Ruzyň.
😀
Ani já nejsem křesťan moje milá, ale někdy by se mé prosby upínaly…,nevím kam…?:-(
Přeji ti krásné prožití svátků Velikonočních, ať se ti podaří být s těmi,kteří chtějí být s tebou.:-)
Děkuji za přání. Inu, u mě je to s tou vírou takové vachrlaté. Ani ryba, ani rak.