Všude samý kostel


Pavučiny snů / Sobota, 17 prosince, 2016
Nejsem křesťan. Nikdy jsem nebyla součástí jakéhokoliv náboženského spolku. Když pocházíš z přísně ateistické rodiny, drahý čtenáři, kde se snad chodívalo do kostela tak před čtyřmi generacemi, dá se nepříslušnost k jakékoliv církvi čekat. Zvláště když ještě obýváš postkomunistickou zemi s tak hlubokou ateistickou minulostí. Milý příteli, my Češi jsme byli asi takoví křesťané, jako je profesionální sniper pacifista. Může toho spoustu namlátit na puse, ale ani v duši a ani v činech není po dané ideji stopa.

Lidem se zdají různé sny a odehrávají se na různých místech, leč některá místa se pravidelně ve snech vrací a zůstávají s jedincem. Jsou takřka jeho součástí. Už jako malé se mi častokrát zdávalo o katedrálách, kostelích, velkých náměstích a zámcích s ohromnou kaplí. Občas se mi mezi tato místa vloudilo nádraží, jáma nebo jiné místo více reálné než nereálné, ale každý týden se mi alespoň dvakrát nebo třikrát zdálo, jak se procházím okolo takových míst. Jen procházím a vedu řeči s různými lidmi, mi známými nebo ne.
Dnes se mi zdálo opět o jedné ohromné modifikované katedrále na obrovském náměstí. Katedrála byla opravdu obrovská, a tak musela mít opěrné sloupy táhnoucích se z boků horních pater chrámové lodě vedeny mimo konstrukci lodě a byly viditelně zapuštěny do země. Kolem katedrály byly do tvaru podkovy vždy mezi opěrné sloupy umístěny zvláštní kamenné postele – vždy pro dva. Že se jednalo o hrobky ve tvaru postelí, mi došlo až poté, co jsem si na jedné hověla a zírala na vnější zeď katedrály, na níž bylo patrné, jak šel čas. Odhalené románské základy rozšířené o gotickou přístavbu, klasické gotické lomené oblouky, opěrné sloupy s fiálami na konci, věže a vstupní portál však podlehli barokní přestavbě.
Ačkoliv byl jasný den a slunce pálilo, zdi katedrály byly temné až hrozivé. Musím se přiznat, že jsem si dokonce v té děsivosti libovala. Nohu přes nohu, ruce sepnuté za hlavou, v koutku úst … co jsem to v tom koutku měla? cigaretu? stéblo? … a na tváři úšklebek člověka, co ví něco, co jiní ne. Všude kolem spousta turistů, hlavně asiatů, co se na vše okolo dívají skrz tablet.
Někdo do mne hustil učený výklad, který byl absolutně mimo mísu, že by se těm výžblebtům smál i historií nepolíbený občan. A hučel a hučel, až jsem se zvedla a s rukama v kapsách šla hejskovským krokem pryč. Kam? Evidentně do reality, neb jsem se vzbudila ve 3:15.
Jaké prostředí se ve snech objevuje nejčastěji tobě, milý čtenáři?
Všímáš si ve snech prostředí nebo máš natolik akční sny, že se ani nestihneš porozhlédnout?

19 Replies to “Všude samý kostel”

  1. Já si ve snech všímám prostředí jen tehdy, když mi chce sen nějak nahnat strach. V tom případě se totiž nejlépe uklidním tak, že si snažím zapamatovat ze snu co nejvíc informací včetně drobných detailů. Mám vyzkoušeno, že při použití téhle sebezáchovné metody si na mě ani ta nejmůrovatější můra nepřijde :-).

  2. Občas mám sny sportovní, stojím pře prázdnou brankou, míč se kutálí kolem mne a já mám nohy jak z olova, nemám sil, abych ten kulatý nesmysl dostal za čáru. A v zádech cítím vyčítavé pohledy spoluhráčů…

  3. Říká se, že sny jsou nenaplněné myšlenky, věci, které ti běží myslí se zhmotní ve snu. Nevím zda je to pravda, ale když se mi třeba párkrát po sobě zdá že mi doktorka vrtá zub a následně mě skutečně začne zub bolet a je vrtá, říkám si, že na těch nočních myšlenkách přece jenom něco je… ;-)
    Kdo sní, žije prý dvojí život, jsou ale i lidé, kteří nemají sny žádné, znám takové. :-)

  4. Já se furt vracím do školy, nebo jako kulisy fungují na střídačku náš byt, babiččin byt a chalupa (přičemž většinou tyto nepředstavují samy sebe, ale jakékoli jiné prostředí), a někdy cestuju fantaskními světy, vesmíry nebo bláznivými krajinami, a často se na ně dívám shora a nemůžu se přiblížit.

  5. [1]: Většinou lidi považují za noční můru sen, kdy někdo usiluje o jejich život. Jsem divná, když jsem se svou smrtí ve snu smířená?

    [2]: A v jakém jsi dresu? kamarád mívá noční můry, že hraje za Slávii, ale má sparťanský dres.

    [3]: V tom případě by mne zajímalo, co bylo tou mou nenaplněnou myšlenkou. Nu, nemají sny, prý mají, ale jejich vědomí není schopno ony výjevy zachytit, tudíž si sny nepamatují. Prý.

    [4]: Jsi evidentně produkt traumatizujících zkušeností ve školním prostředí. Údajně ten, komu se zdává o škole, byť již dávno žádnou nenavštěvuje, měl se školou spojeny mnohé psychické obtíže.

  6. [15]: A kdepak ses tu vzala? Jen by mne zajímalo, jak jsi přišla na tento blog a tento článek, protože mi přijde okomentovat článek o snech o kostelích těmito slovy jako až moc velký oxymóron. :-)

  7. Mě se nejčastěji zdá, že bloudím na původně známých místech. Jen mám přeházené ulice, chodby a místnosti, tak že se v nich vůbec nevyznám. Kolikrát ještě bloudím nahá. A to je úplná hrůza. Pak další takovou skupinou jsou sny o práci. Pak se mi zdá o jídle a o domácích pracích. Výjimečně i o takových blbostech, jako je skládání víček od PET lahví do obrazců.Jednou se mi zdálo, že stavím železnici. Což vůbec nechápu. A jednou dokonce, že mám tyč se kterou rozháním mraky. Absolutní absurdity. Někdy se mi i zdají výjevy z filmů a knih. Nejdivnější bylo, když jsem četla od Komenského Labyrint světa a ráj srdce. To bylo úplné psycho, co se mi promítlo.

  8. [18]: Oxymóron je jistý druh básnického prostředku. Jedná se o spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje. Prakticky jde o logický spor, chceš-li paradox. Zkrátka něco, co si odporuje. Jako třeba fakt, že klikneš na článek s názvem Všude samý kostel pojednávající o prostředí ve snech a okomentuješ ho slovy "Kostely moc nemusím". :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *