Asi jsem důchodce


Z ústavu v Cáklově nad Cvokhausovem / Čtvrtek, 18 listopadu, 2010
Asi jsem opravdu důchodce, jak vtipně poznamenala dnes má dlouholetá kamarádka. Protože chci, aby starší šli mladším příkladem, aby byly uznávány hodnoty a trochu toho respektu pro mou vetchou maličkost.

Dnes bylo Zpívání na schodech. Obvyklá to akce, která se vždy pořádá okolo 17. listopadu na počest studentstva. Jako každým rokem i letos tuto sešlost pořádají maturanti a samozřejmě, že ani naší třídě se to nevyhnulo. Sice jsem nebyla na celé Zpívání na schodech pouze na gympláckou hymnu, ale i to mi stačilo. Je tradicí, že při Gymplácké hymně se všichni postaví, tak jako u české hymny. Samozřejmě, že i malincí prvňáci se postavili, i když neznali slova, tak se pokoušeli zpívat, ale co třeťačky ze šestiletého, těch se to přece netýká. Seděly dál a klajdraly a klajdraly a chlamaly se na celé kolo. Tomu se říká neúcta. Spolužačky si asi ťukaly na čelo, protože jsem své pohoršení dala tak trochu najevo. Ale pořád lepší o tom hovořit, než abych k těm holkám vletěla a seřvala je, že jestli by tohle dělaly i u české hymny. Měla jsem tendence po nich něco hodit.
Gymplácká hymna: Blue Effect – Sluneční hrob
To je jedna věc, ketrá mne dnes tak mírně vykolejila. Další věc, která mne štve už delší dobu je menší neúcta k nám maturantům. Co si vzpomínám, tak když jsem viděla já člověka se stužkou na baťohu, tak jsem mu dávala přednost na schodech. Prostě chápala jsem, že oni jaksik ten čas nemají. Snažila jsem se nechodit přes jejich skříňky. A je přirozené, abych také žádala od těch prcků to samé. Nechci po nich, aby mi dělali domácí úkoly, svačiny, kladli pod nohy květiny a červený koberec a ohýbali hřbet až k zemi, ale trochu pochopení, že fakt nemám čas se prodírat ke své skříňce přes prváky, kteří si tam stojí a muckají se, nebo jen tak si plkají o tom, jak ten a ten z té a té třídy je děsný idiot. I když i to dělání svačin a úkolů by nebylo špatné.
Asi jsem staromilec. Kámoška poznamenala, že už dospívám. Já! Já, která dostala k devatenáctinám (schválně, kdo si vzpomene, kdy přesně mám narozeniny) Medvídka Pú a onehdá slintala v Tescu nad půlmetrovým Medvídkem Pú za asi 500 ,- Kč! Přiznám se, že dospělost mne z jistých důvodů děsí.

4 Replies to “Asi jsem důchodce”

  1. To je normální, že dospěláci slintají nad medvídkem Pú a podobnýma věcma. Já zas čumím na Pokémony (ach, to byly časy, když mi bylo 8 a byla jsem do toho blázen):D
    A nepostavit se při hymně? To je fakt neúcta…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *