Prý se říká, že bakaláře udělá skoro každý, proto ho skoro každý má a vždycky dělá strašně chytrého, když mu někdo řekne, že je na navazujícím magistru. A asi má i skoro každý pravdu, pokud tedy nenarazí na někoho, kdo po slovech navazující a magistr přidá ještě slůvko učitelství. V tu chvíli ti garantuji, milený čtenáři, že na onoho skoro každého bude zírat student učitelství stejně jako restaurátor na uklízečku, když mu povídá, že by měl na tu sto let starou podlahu vzít
savo a rejžák.
Ostatně úplně stejně zírá i bakalář dvouobor na bakaláře jednoobora, který si stěžuje, že nemá čas, neb má tři dny v týdnu školu a v pátek chodí na devět do kanceláře na brigádu, přičemž daný dvouobor tohoto jednoobora v pátek potká ve dvanáct v hospodě již řádně upraveného, přičemž dvouobor si zde jde dát minutku, aby přežil páteční výuku od sedmi ráno do osmi večera. Aneb není houba jako houba.
Milý čtenáři, pokud sis do teď myslel, že učitel v bakalářském studiu má zcela k ničemu předmět zvaný historický proseminář, pak nejspíše raději ani nenastoupíš na ono magisterské. Ne, že by bylo všechno špatně. To nikoliv. Například praxe jsou skvělé, také tzv. béčkové předměty jsou báječné, leč jenom některé.
Ovšem já si teď vzpomněla, že jsem ti tak zcela neřekla o přijímacím řízení všechno. Nejspíše to bude proto, že přijímací řízení vlastně začalo už někdy v zimě 2014. To víš, když chceš být učitel, tak to není jen o tom chtění a vědění o daném předmětu, taktéž to celé je i tom, zda dobře slyšíš a dobře mluvíš. Stále nerozumíš a to je tvá spása, vzácný čtenáři. Pokud bys někdy měl ony oumysly vydati se na dráhu kantorskou po vzoru Otokara Březiny, pak věz, že MUSÍŠ MÍT POTVRZENÍ OD LOGOPEDA A UŠNÍHO. Nu, o logopeda jsem strach neměla, vady řeči jsou mi cizí, ale ohledně ušního mne pojímaly takové žaludeční nervózy, že průtokový ohřívač byl prachsprostý amatér. Inu, to víš, člověk s diagnostikovanou absolutní nefunkčností pravého ucha z důvodu nevyvinutého třmínku, se prostě děsí toho, že by mu celý sen zhatilo něco, za co nemůže.
A jak taková vyšetření probíhají?
1) Logoped – v Moravskoslezském kraji existovali asi tři logopedi, kteří měli oprávnění ti vydat příslušné potvrzení. Samozřejmě jejich identitu si musíš sám zjistit na studijním oddělení, kde ti tajemným hlasem prozradí, že to nalezneš na internetu u jednotlivých profilů logopedů. To člověka přivede k myšlence, zda není studijní oddělení jenom proto, aby měl student pravidelnou dávku negativních emocí, neb nic moc se tam nikdy nedozvěděl.
Ovšem abych nijak nekřivdila, paní doktorka logopedka byla naprosto fantastická. Žádné vyšetření, jen jsme si popovídaly o gymnáziu, které jsem kdysi navštěvovala. Když nad tím tak přemýšlím… ono to nakonec vlastně bylo to vyšetření. Ačkoliv jsem se těšila, že si vyzkouším nějaké zajímavé hokusy pokusy a zjistím nedostatky, nakonec jsem byla ráda, že se celá ta záležitost odbyla za dvě minuty.
2) Ušní – v Moravskoslezském kraji jsou jen dvě místa, kde ti může ušní říci, že jsi způsobilý k vykonávání učitelského povolání. V Ostravě a na poliklinice ve Frýdku-Místku. Astmatik zaplesá, neb si rovnou může naproti vyzvednout léky u plicního, který se specializuje na léčbu tuberkulózy. Miluji takovéto náhodičky a ironie osudu!
Tudíž již někdy v zimě jsem si mohla první položku odškrtnout a těšit se z toho, že jedna čtvrtina cesty k nástupu studia na učitelství je úspěšně za mnou.
Druhou čtvrtinou předcházející pohovorům na příslušných katedrách a uděláním Bc. státnic, byla překážka dosti zarážející. Test z pedagogicko-psychologického bloku. Jedná se o základní poučky pedagogiky, obecné didaktiky a základy psychologie, sociální pedagogiky a speciální pedagogiky. Skutečně jen základy. Naštěstí pro absolventy Ostravské univerzity, kteří již během bakalářského studia si plnili předměty z pedagogicko-psychologického bloku, byl tento test odpuštěn.
Měl jsi to vidět! Před příchodem vyučujících k této přijímací zkoušce byla posluchárna skutečně nacpaná studenty. Někteří jen máchali kouskem papíru ze studijního a poněkud méně početný houf horečně listoval Odmaturuj ze ZSV. Když vyučující a madame ze studijního vybídly, aby k nim přišli ti, kdož mají potvrzení ze studijního, že mají prominutu tuto zkoušku, zvedlo se 95% přítomných a celý tento dav se zcela nedůstojně a neorganizovaně hrnul k dámám, jelikož drtivá většina z nich chtěla stihnout svůj vlak domů, aby se ještě mohli učit ke státnicím. Většině „omilostněných“ se na tváři objevoval opovrhující až výsměšný výraz. Dokonce někteří strouhali mrkvičku sedícím nešťastníkům. Bylo mi jich líto. Obou táborů. Těch, kteří zůstali sedět, i těch, kteří strouhali onu kořenovou zeleninu. Jedni neměli to štěstí, že jim univerzita uznala pracně vybojované kredity, a druzí zase neměli sdostatek intelektu a snížili se na úroveň primátů, kteří si mezi sebou závidí půlku banánu.
V současnosti však už možnost odpustků, tedy uznání splnění pedagogicko-psychologického bloku, není, jelikož bakalářské studium již tento blok předmětů na Ostravské univerzitě neobsahuje. Nikdo netuší proč. Údajně z důvodu praktických cvičení z těchto předmětů, ale povětšinou žádná praktická cvičení neprobíhala. Pokud tedy nepočítám fakt, že jsme procestovali téměř celou Ostravu, abychom si na 45 minut poslechli neznámého učitele vyučujícího absolutně jiný předmět, než je tvé zaměření. Jako bonus si ještě z onoho náslechu odneseš dojem, že jsi viděl ukázkový případ syndromu burn-out. Zkrátka špatných učitelských vzorů jsi za celá svá školní léta zažil dost, milený čtenáři, ale to není důvod, abys v tom nemusel pokračovat i jako aspirant na kantora. K čemu pozitivní vzory ve skepticismem prolezlé české společnosti?!
Jaképak „útrapy“ jsi musel prožít ty, drahý čtenáři, při honbě za splněním vysněného povolání?
Máš rád zvláštní náhodičky a ironie osudu?
Co je dle tebe burn-out syndrom? Znáš či znals někoho s tímto syndromem?
Příště se už konečně mrkneme do zákulisí studia NMgr. učitelství pro střední školy.
První část o zlatých pravidlech pohovorů na katedrách: Jak se učí na učitele.
Béčkové předměty si představuji asi jako béčkové filmy
.
Ono to bude vypadat jako schválnost, ale moje vysněné povolání bylo právě učení. No a nadbíhal jsem mu tak, že jsem se na dráhu učitele nijak nepřipravoval (samozřejmě když pominu odbornou průpravu v oblasti chemie). Ale na konkurs jsem musel připravit návrh vlastní koncepce výuky předmětu pro osm let gymnázia, jak bych ho chtěl učit, kdyby mě nikdo nesměroval a zároveň neomezoval tím, jak to má "správně" vypadat, a být schopný si ho obhájit. Bylo překvapující, že právě na tom tehdy často pohořeli lidé z pedagogických fakult. Je to už strašně dávno, ale pořád to beru jako svou s velkou převahou nejlepší a nejsmysluplnější práci. Ale potvrzení od ušního jsem neměl a ty mé sykavky, ty bych ti fakt jako studentovi nepřál poslouchat
[1]: Super! Poznámka: raději znova vysvětlit kreditový systém a hierarchii předmětů.
Ještě učíš? Musel jsi jít na VŠ dodělat si pedagogické minimum nebo ti to odpustili?
[2]: Ne, vysvětlovat nic nemusíš, to by pro mě byla škoda času, mně se moje představa "béčkového předmětu" líbí
. Učil jsem čtyři roky, ale už je to strašně dávno, byl jsem nadšenec pedagogikou nepolíbený a měl jsem tu úžasnou možnost si všechno dělat po svém někdy velmi svéráznými metodami, o které jsem se vášnivě přel s kolegy i s inspektory 
. Tehdy mi pedagogické minimum odpustili, ale počítal jsem s tím, že to budu muset absolvovat. Ale než k tomu došlo, už jsem ho nepotřeboval…
[3]: Změna povolání?
[4]: Poněkud. Od té doby se považuji za kantora na zkušené
.
[5]: Poněkud široký pojem.
Někdy se cítím jako vyhořelé palivo v Černobylu. Páč podle gůglu splňuji všechny punkty pro to být burnt-out.
Jsem progamátor, mám rád počítače neboť jejich řeč je skoro jako podle evangelia:
Vaše řeč ať je ANO, ANO – NE, NE. CO JE NAD TO, JE ZE ZLÉHO ( Mt 5, 37).
[7]: To jsme na tom odlišně. Já jsem spíše příznivcem Athén než-li Sparty.
[8]: No, já totiž nerad nosím sovy do Athén…
[9]: Zkus tam nosit dříví, toho mají nedostatek.
Mně stačily asi čtvery přijímačky a dokonale mě to vyléčilo z představy, že bych snad mohla chodit na vysokou. Víc už jsem snad pohořet ani nemohla
A nejhorší byla pedagogika prvního stupně, kde po mně chtěli hru na hudební nástroj (totálně jsem se ztrapnila ovčáky čtveráky 
), běh na asi dva miliony metrů (vyflusala jsem plíce a stejně skoro žádné body) a taky plavání, kde jsem ztratila body už za to, že jsem neskákala šipku. To jsem ostatně nikdy nepochopila – nemusíte skákat šipku, ale okamžitě ztrácíte body. Jako by při nějakém zachraňování hrálo roli, jakým způsobem do té vody skočíš.
Kdepak vysoká, to neni nic pro mě. Až najdu nějakou malou, kde se ke mně nebudou chovat při přijímačkách jako k teleti na jatkách a kde mě posléze nebude čekat bambilion předmětů, které k ničemu nejsou, tak možná, do té doby si vystačím s tím, co mám.
[11]: Tak pojďme nějakou založit, neb v drtivé většině se setkáš s neužitečnými předměty.
[10]:
Kdybych byl v Rusku, tak bych taky nechtěl jezdit do Tuly se samovarem…
[13]:
Zajímavé je, jak je to u různých národů jiné:
Nosit víno do vinohradu (bulharské), Vozit uhlí do Newcastlu (anglické), Nosit vodu do Rýna (německé)…
Logopedka hotova za 2 minutky, super popsané vyšetření a já čekala, že ušní bude také popisováno, kde je?
Učit se na učitele, to musí být tedy dílo, bakalář…hm, nějak mi rychle utekl čas v životě, můj syn byl na gymnáziu, pak bakalář, pak Ing. a já žasnu, kde jsou ty roky?
[15]: Co?! Mi zmizel kus textu! O_o Žasni nad tím, jaké roky jsou ještě před tebou.
[15]: Mno, ušní proběhl asi takhle:
Doktorka: "Tak co máte za problém?"
Já: "Já osobně žádný, ale škola chce od vás potvrzení, že mohu učit." *ohlodávání prstů započato*
Doktorka: "Už zas?! Žsi nedaj pokoj. To neslyši, že slyšytě?"
Já: *výraz blbečka, který měl být milým úsměvem, a načnutí druhých článků prstů*
Doktorka: "Nate a zbohem."
Já: *čumím na potvrzení; raději ani nechci vědět, za jak dlouho jsem zase začala normálně reagovat* "Kulíbá, sný en."
Prostě, Uďo, naplousto noumální.
Učení je mučení, tvrdil Josef z drátovny na Jeremenkově ulici. 🙂
[18]:
Totéž tvrdil i Jožka z pazderny.
Plicní vedle ušního? Já si pamatuji kombinaci oční-ušní-krční.
Ale stejně nechápu tu kontrolu sluchu, když učitel dokonale neslyší, co si povídají žáci v lavici, je to snad i lepší, ne?
[20]: Také jsem nepochopila, že když logoped potvrdí, že není žádná řečová vada, proč to musí znova potvrdit ORL.
[20]:
Naopak, je požadováno, aby učitel slyšel trávu růst…
[22]: Jak kdy.
Přiznávám, že jsem šťastně nedostudovala ani toho bakaláře. Dvouobor. Na filosofické fakultě. Moc velká zábava. I když mě to asi bude už vždycky štvát, že k připuštění ke státnicím mi chyběla jen jedna zkouška. Ale jsou i důležitější věci. Třeba nepřijít o zdravý rozum, k čemuž mě ta škola dost úspěšně doháněla. Takže tak. Ale zase mám hluboký obdiv k těm, co to nevzdali a ještě pokračují dál.
[24]: Velryba už není jenom Bc., ale i Mgr. a stala se tou nejhorší zvěří na VŠ. Doktorandem.
Ale nemysli si, kdybych nebyla pitbul, co zakousne a nepustí, taky bych už šla ze školy pryč. Mnohokrát jsem už byla na Bohnice.