Srdce zpívá mdle
vždyť labutí píseň jest
poslem špatných zpráv
Jsi-li zdráv či ne
ptám se tě v dopise
na rozloučenou
Psaní se píší z různých důvodů a jinak tomu není ani u haiku či jiné krátké orientální básně. Těchto pár slůvek v sobě skrývá velikou moc. Mohou povědět příběh, tak krátký, ale tuze silný, že může zasáhnout i lidské srdce. Nebo ukáží, co básník vidí, ale i cítí. Mám velice ráda milé a rozpustilé verše Li Pa, avšak i mne, jak je patrno z různých článků v tomto internetovém koutku, občas přepadne spíše nálada náležící velkému konkurentu nezbedného Li Pa, vážnému Tu Fuovi.
Stálicí v mé knihovně jsou tři zažloutlé útlé knížečky Zpěvy staré Číny. Nejsou to přesné překlady, ostatně ani tyto knížečky si na to nehrají a hrdě přiznávají, že se jedná o parafráze. První z těchto knih otevírá zajímavá báseň, v níž můžeme jasně vidět Tu Fův styl, ale i Li Povo zaměření.
Čtyřverší na Li Po
U džbánku vína Li sto básní napíše,
noc dospí v hospodě, když měsíc dozáří.
Císař pán pozve jej, Li s díky odmítá:
– Jsem přece vína bůh, ó pane císaři!
Tu Fu
Básník Li Po byl (a to se málo ví) ovlivněn panem Al_Manen (viz http://tlustjoch.blog.cz/1309/a47)
Z rozverných básníků doporučuji (kromě těch dvou tebou zmíněných) ještě římského básníka Marca Valeria Martialia (Posměšky a jízlivosti).
Velice zajímavý článek, žasnu nad tvým vzhledem stránek, je úchvatný. 🙂
Čína je teď v kursu 🙂
Obdivuji tvůj záběr.
"haiku či jiné krátké orientální básně" – z Čerfových haiku jsem získal dojem, že původ je japonský.
[1]: Oh, děkuji! Znamenám si do seznamu: Musím přečíst.
[2]: Jsem ráda, že zaujal jak článek, tak vzhled. Velké díky patří Destinaetovi, který se ještě pod svůj zázrak nepodepsal. Je to ale kříž uhánět umělce digitální doby o podpis. Jinak původně idea byla "intelektuálský kavárenský povaleč" a vznikl z toho "intelektuálský povaleč".
[3]: Záběr mám minimální. Nebo alespoň ne takový, jaký bych chtěla.
Ano, haiku jsou japonské. Ty orientální básně jsou tam proto, že pak cituji Tu Fua.
Josska Schlouff provádí sraní…
sedí.. a mává psaním
a obrovité má dilema !
" Udělat mám-li to… či nemám??
… mám dopis použít k přečtení,
či že jej použít k vytření ??"
Hoch musel se rozhodnout bleskurychle,
neb na dveře mlátí kdo´ " Dělej rychle !"
…. Nakonec muž přec jen vypadnul
jak rozhod se ?? zůstalo záhadou !
Krásné, pro tohle mám prostě slabost. "Jsi-li zdráv či ne…" to je moc pěkně vybroušený kousek.
[6]: Převelice děkuji, jsem na tu větičku taktéž hrda.
Má záda se hluboce kloní básníkům, kteří dokáží tvoři "haiku". Takže Maglaiz i před tebou ohýbám svá záda a obdivuji!
[8]: Není to nic složitého. Chce se to jen naučit počítat do sedmi a správně slabikovat
Počty mě nikdy nebavily, nechám si své naivní básničky!
[10]: Kdo říkal, že jsou naivní? Já bych řekla, že jsou upřímné.
Vida i bez rýmování má ta báseň šmrnc, to sem ráda, často slyším že se všechno musí rýmovat, já si zase myslím, že stačí i správně vychytaný rytmus slov a tvá báseň je toho důkazem …
[12]: Ono záleží na tom, co píšeš za poezii. Tohle jsou například dvě haiku a hlavně v češtině je občas problém, aby se haiku vůbec rýmovalo, když základem je počítání slabik (5-7-5). A také máš poezii psanou volným veršem. Ačkoliv osobně jsem tradicionalista a volný verš mi spíše přijde jako z nouze ctnost.
Tady se básní! Nojo, už se nedivím tomu naznačenému rýmu. Ba dokonce věřím, že by vznikl!
Zpěvy staré Číny mám taky doma, někde zakutané ve skříni. Už jsem je dlouho nevytáhla a nečetla…
[14]: Pak je pravý čas zahrát si na horníka.
Toy pozvedneme vina cis
[16]: Až po zkouškách, až po zkouškách.