Proairesis po dvou měsících


Pracovna / Čtvrtek, 2 března, 2017
Z temných koutů se ozval zlověstný démonický smích. A neustával. Naopak se čím dál víc přibližoval až nakonec se člověku zazdálo, že ten smích vychází přímo z jeho těla. Seznam se, drahý čtenáři, tohle je Kazimír. Tento tvoreček je prťavý, ale sakra mocný. Vlastně nemá jasné podoby, přesto ho každý z nás dobře zná. Je to takový ten pidihajzlík uvnitř, který sabotuje všechny dobré věci, které chceš udělat či říct tím, že aktivuje všechny tvoje negativní vlastnosti. A ještě je trochu přifoukne, aby to mělo ten správný dopad a vše, o co jsi se snažil, se rázem rozprsklo jako novoroční rachejtle. Žel takový ohňostroj v žádném případě není tak spektakulární a budící úžas. Z barev bolí oči a z nadšeného bum-ba-da-bumbum-uííí-prásk, jež tak krásně šimrá v celém těle, je nakonec ohlušující randál bitevní vřavy při plné ofenzívě, kdy je heslem „se štítem nebo na štítu“. Tohle všechno umí Kazimír.

Stvoření, na nějž hážeme všechny své kiksy. Většinou se však v běžném dorozumívacím stylu využívá jeho pseudonymu To-já-ne-to-samo.
Už druhý den máme březen. Měla bych se tedy začít ptát, jak to šlo s tím mým předsevzetím. Nejspíše čekáš, že nyní ukáži na Kazimíra. Inu, únorová sabotáž byla složitější. Tímto díky Zdeničce za rýpanec v čajce.
Evidentně snaha odbourat blok s pochybovačstvím ohledně kvality článků, přivedl k životu jiný blok, s kterým mám problém i v normálním životě, blok vůči slovu musíš. Tudíž by to chtělo nějak toto slovíčko a celé předsevzetí přetransformovat do jiné podoby než té nucené. Ještě nevím jak, ale už se na tom pracuje, tento článek je toho důkazem.
Dalším faktorem byl konec zkouškového období, v němž jsem úspěšně zdolala jednu „zkoušku“ a začátek nového, kdy jsem si musela pořádně rozmyslet a prokonzultovat, co všechno tento semestr budu studovat.
A konečně posledním a velice závažným faktem bylo to, že na poslední únorový víkend k nám do osady pod Velbloudem zavítala Zdenička a den před ní Opťa. A jelikož s máti mámě obě sklony fungovat občas jako Marge Simpsonová, tak jsme si v únoru udělaly měsíc jarního úklidu, který jsme vzaly skutečně od podlahy. Takže vlastně na sepisování nějakých článků nebyl ani čas, natož pomyšlení. A přiznejme si to, že většinou ve sladkých chvílích nic nedělání, oba raději saháme po knihách či pohyblivých obrázcích. Vlastní produkce jsme si užili během uklízení ažaž.
A v samotném důsledku na tom neseš vinu i ty, milený čtenáři, neb jsem jasně uvedla, že se ohledně tohoto předsevzetí do mne musí kopat. Při nejmenším s tím článkem mi jednou za čas zamávat před nosem. Což neučinils.
A co dnes? Dnes to jde. Člověk si už odmarodil to nejhorší a když začne hledat v posteli rozsypané mysli (odkdy se přestalo říkat müsli müsli?!), je jasné, že ke klávesnici už je to jenom kousek. Ostatně ono se v klávesnici rozsypané müsli hledá pohodlněji a neobtěžuje ho to v noci při spánku.
Tvá Maglaiz

9 Replies to “Proairesis po dvou měsících”

  1. [3]: Pravda, v minulém článku jsem to zformulovala jinak. Tak tedy: tím článkem se musí čas od času mi zamávat před virtuálním nosem. :-)
    Ještě děsivější. Müslivci. :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *