Obláček páry se zvolna vznášel k mokrému stropu vězení. Vlhko a pach plísně mísený s krví kontaminoval vzduch. Kašel z vedlejší kobky vytrhl mladého muže ze zamyšlení. Byl neobvyklým jevem. Bolestné sténání a řev muž už ani nevnímal, ale ten kašel ho znepokojil. Zařinčely řetězy a mladík se železnou koulí v ruce přitiskl špinavou tvář […]
Vítr kroužil okolo vrcholků hor. Pročesával koruny stromů a lechtal jehličnany. Najednou však dostal chuť na rychlost. Rychle prokličkoval mezi horami a cestou čeřil hladinu vodní přehrady. Protáhl se úzkou soutěskou a usídlil se v malebném údolí prokvetlém barvami. Následoval tok řeky a zase se vracel proti proudu. Cestou upouštěl z rance několik vánků, aby […]
Cvakání zámku se linulo chrámovou lodí. Z vnějšího světa sem dolehlo cinknutí kovu o kamennou dlažbu. „Sakra!“ Těžké dubové dveře se otevřely a dovnitř vkráčela postava zahalená do tmavého potrhaného pláště. V ruce svírala svazek šperháků. Silueta minula bez povšimnutí kropenku, došla až k oltáři, poklekla a sňala kápi. Plamenná záře se svezla po […]
Tma, ta přítelkyně vrahů a zlodějů. A také milenců. Zahalovala svým závojem nyní celý kraj. Městečko z kamene a hliněných střech poklidně oddychovalo za zvuků kostelního zvonu, který odbíjel pomalu, ale jistě půlnoc. Vše spalo. Nebo snad ne? Na náměstí z okna jedné budovy visel provizorní provaz z prostěradla. Po něm se spouštěla postava zahalená […]
Paprsky slunce se odrážely od pohupujícího se korálkového závěsu na okně a bílá stěna se proměnila v rej duhových teček. U čerstvě rozkvetlých muškátů na balkónu usedl budníček větší ve svém olivově zeleném kabátku, žluté náprsence a vázance a na bříšku trochu špinavě bílý a spustil trylek. Vítal nový den. Člověku se pojednou zachce zpívat […]
Šepot stromů, jimž vítr čechral koruny, téměř kolébal ke spánku. Louka zářila barvami planých květů a voněla jako rajská zahrada. Pozdní jaro již dovolovalo zdržovat se v přírodě déle bez hrozby dešťové přeháňky. A tak není divu, že kromě šumění listí bylo slyšet i dva lidské hlasy. „Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?“ „Tmu.“ […]
Určeno pro Téma týdne od Klubu Snílků. Šepot stromů, jimž vítr čechral koruny, téměř kolébal ke spánku. Louka zářila barvami planých květů a voněla jako rajská zahrada. Pozdní jaro již dovolovalo zdržovat se v přírodě déle bez hrozby dešťové přeháňky. A tak není divu, že kromě šumění listí bylo slyšet i dva lidské hlasy. „Zavři […]
Divoký déšť dral na cáry hustý černý kouř. Ani za tak nevlídného počasí nepřestávaly chrlit vysoké komíny černotu zamořující ovzduší. Kapka s plesknutím dopadla do prohlubně plechové střechy a nechala se unášet proudem směrem k výlevce okapu. Dlouhá skluzavka nebeské slze málem vyrazila ponejprv dech, pak ji začala nudit. Plesk! Tvrdý dopad na asfalt a […]
Téma a i název tohoto útržku, nebo, jak se s oblibou posledních pár let říká, drabble, jsem si dovolila vypůjčit z Klubu snílků. Žárovcežel se mi nepoštěstilo stihnout dopsat onen urvanec v termínu Tématu týdne. Ovšem na druhou stranu jsem zase měla více času na vybroušení, i když i to by asi potřebovalo něčí pádnou […]
„Pohni, Artaxi!“ okřikl ode dveří mladý tmavovlasý kněz s čerstvě přeraženým nosem svého druha s plnovousem. Stříbrovousý muž se ani neotočil, mžoural přes skla svých okulárů1 na obsah zkumavek a odvětil: „Jen aby se všichni nezbláznili. Vždyť je čas. Ještě není ani půlnoc.“ Kněz pohlédl na přesýpací hodiny. „Jasně, zbývá ještě jen čtvrt písku. Ty […]
strávit dovolenou v zapadlé vesničce byl ten nejhloupější nápad, jaký Vám přišel na mysl. Nikde jsem nezažil tak dlouhé chvíle jako zde. Je to nudná, ospalá vesnička, kde největším vzrušením jsou každoroční povodně a tlachání o blížící se evakuaci. Při pohledu na lidi bavící se pomlouváním sousedů, mne napadá myšlenka, že je to ideální podhoubí […]
Drahý, je to tak dávno. Velmi dávno, co jsem Ti takto psala dopis. Dopis, který nikdy nedošel a nedojde. Pomalu se mi z hloubi paměti rýsují ty řádky. Byly naivní, to přiznávám. Myslet si, že jsi ten ideální, že jsi vše, pro co žít. V té době jsme si to tvrdili. Nebo lhali? V mém […]
Dívka usedá za světlý dřevěný stůl, v ruce oblíbený hrnek se zeleným čajem. Není ani krásná a ani ošklivá. Zapaluje svíci a zhasíná stolní lampičku. Vedle sebe rozložené tarotové karty v sestavě keltského kříže. Smrt, Ďábel a Hvězda. Již tyto tři karty ji přináší nejen obavy, ale i částečný klid. Dál se neodvažuje ani přemýšlet […]
Narychlo spíchnutá krátká povídka. Zkrátka mne dnes osvítilo v hodině češtiny a, prosím pěkně, toto je výsledek. Snad je aspoň trochu pro Vás zajímavý. * * * „Zabít, zabít, zabít!“ Slovo, to slovo! Drásá mé uši. Hlasy šeptají. Ne, nešeptají, již křičí. Řvou stále dokola. Nejde to vydržet! Už se dostaly i do mých snů. […]