Ernest Shackleton mě miluje

Kolumbus

Podzim je vždy doba, kdy se v nás probouzí zápecník, nechce se mu zpod vyhřáté deky opustit čerstvě uvařený čaj či kávu a vydat se vstříc zimě. Jenomže mezi námi jsou i tací, vážně oni existovali a existují, milený čtenáři, kteří se právě naopak rádi vzdají veškerého hygge pohodlí, nasadí si boty a čepici a […]

Continue Reading

Etická historie aneb „Daňkovky“

Kolumbus

Od loňského léta mám jednu malou vášeň. Staré filmy, divadelní inscenace a záznamy divadelních her. A historii a etiku. Tyto libůstky mne zákonitě přivedly k jednomu autorovi. Herec, režisér, dramatik, scénárista a spisovatel z Ostravy. Obdivovatel epického divadla Bertholda Brechta. Oldřich Daněk.

Continue Reading

Bouře na Lysé hoře

Smysluplné nesmysly

Pozvolné setmění uprostřed dne nijak lid Lysé hory nevzrušuje. Slunce a mraky jsou zde tak blizoučko, že občasný stín je spíše vítán. Alespoň zrzek neupozorňuje na to, že okna umytá před hodinou zase potřebují zbavit much, mušek a jejich „produktů“. Inu, jedna z nevýhod turismu. Lidé nepřináší sem nahoru jenom sebe, své neurvalé chování a […]

Continue Reading

Nejsem sběratel

Pracovna

Tisíckrát raději bych začala tento článek zvoláním vzývajícího jistého mesiáše, jenž jest uznáván jen určitou skupinou osob, ovšem to bych musela v rukou držet jeho písemný souhlas s použitím jeho osobního údaje, tedy jména, jelikož podle některých neumřel, ale stále žije. Ta čtyři písmena dělají ze všech tak trochu blázny. Na jednu stranu je báječné, […]

Continue Reading

Za záchodek kulku aneb vládní přešlap

Trháky

„Jak dlouho trvala ta bitva, to nevím; a žádný zvonokoský občan by to nemohl určitě říci. Čtyři, možná pět minut. To stačí, aby se nadělalo habaděj malérů při tak pitomém vzteku celé obce. No a malérů tam bylo tolik, že se to jednomu ani věřit nechtělo. Především tedy Jarmila raněná do prsou. Potom Bohdan: rána […]

Continue Reading

Co bylo předem vzato

Pracovna

Dnešními dny cloumají převeliké emoce a na racio není čas. Zprvu jsem váhala, zda mluvit k zítřejšímu svátku demokracie, ale dnes jsem si vyposlechla režiséra a scénáristu Petra Zelenku (strůjce seriálu Dabing Street a mnoha českých filmů jako Knoflíkáři, Samotáři, Karamazovi apod.), který mimo jiné řekl, že každý se potřebujeme občas schovat, proto se dnes […]

Continue Reading

Nedělní špetka surreálna


Pavučiny snů

Sny jsou vždy ošemetnou věcí a po absolvování psychologie mne sny děsí čím dál víc. Pan Freud i Jung by mne rozpitvali, až bych si připadala jako pověstný žok tekutin, slizů a výměšků. Sny by se měly uchovávat jako největší poklad, zvláště když jsi osoba, která z duše nenávidí, když se jí někdo hrabe v […]

9.4.2017

Nebylo, bylo


Pavučiny snů

Inu, každému se přihodí, že se pravděpodobně před spaním či během něho udeří do makovičky, ovšem Maglaiz se tato věc stává až nápadně často. Vypovídají o tom její sny. Čím to? Freud by věděl, ale jelikož Maglaizíček není Freud, bude se muset spoléhat na výklad intuitivní či výklad tvůj, drahý čtenáři. Nebylo, bylo. Za padesátero […]

2.4.2017

Na konci lávky


Šustění papíru, Volný styl krátkého rozměru

Tma, ta přítelkyně vrahů a zlodějů. A také milenců. Zahalovala svým závojem nyní celý kraj. Městečko z kamene a hliněných střech poklidně oddychovalo za zvuků kostelního zvonu, který odbíjel pomalu, ale jistě půlnoc. Vše spalo. Nebo snad ne? Na náměstí z okna jedné budovy visel provizorní provaz z prostěradla. Po něm se spouštěla postava zahalená […]

25.3.2017

Na návštěvě u Karla Čapka


Kolumbus

Follow my blog with Bloglovin Neděle bývá dnem návštěvním. Zvláště pak takováto jarní slunná neděle k návštěvě přímo vybízela. Pokud však patříš, milý čtenáři, k lidem méně společenským, mám pro tebe alternativní způsob. Nemusíš se nijak strojit a ani péct nedělní bábovku. Vše se udá v tvém pokoji, dress code a návštěvní dobu si určuješ […]

19.3.2017

Každodenní šálek čaje


Šustění papíru, Volný styl krátkého rozměru

Paprsky slunce se odrážely od pohupujícího se korálkového závěsu na okně a bílá stěna se proměnila v rej duhových teček. U čerstvě rozkvetlých muškátů na balkónu usedl budníček větší ve svém olivově zeleném kabátku, žluté náprsence a vázance a na bříšku trochu špinavě bílý a spustil trylek. Vítal nový den. Člověku se pojednou zachce zpívat […]

19.3.2017

Velryba


Smysluplné nesmysly

Obklopit se elementy. To je to, co ji vždycky uklidnilo. Vana plná horké vody, aromatické svíčky zastupující živel ohně a vzduchu a rostlina v zemině ze zahrady ztělesňující matku Zem. Kvetoucí sukulent se na ni usmíval z umyvadla. Opřela nohy o baterii a pozorovala v mihotavém světle svíček, rozestavěných na okraji obloženém kachli, jak jí […]

11.3.2017

Šaškoitída


Pracovna

Občas přichází čas díků. Je to doba vděčnosti, tisknutí rukou a tak podobně. Jenomže mohu já brát vážně něco, co není bráno vážně snad nikým? Pasována na tajtrlíka s rolničkami. Jsem šašek. Šašek, šáša, šášula přitroublý jak bambula. Velevlažné publikum! Děkuji Vám všem, mávám i na velkého šejka Standu. Klaním se, až si otloukám čelo […]

4.3.2017

Proairesis po dvou měsících


Pracovna

Z temných koutů se ozval zlověstný démonický smích. A neustával. Naopak se čím dál víc přibližoval až nakonec se člověku zazdálo, že ten smích vychází přímo z jeho těla. Seznam se, drahý čtenáři, tohle je Kazimír. Tento tvoreček je prťavý, ale sakra mocný. Vlastně nemá jasné podoby, přesto ho každý z nás dobře zná. Je […]

2.3.2017

Co nám chybí?


S učitelem v hlavě

Milý čtenáři, učit se na učitele a být poté učitelem jsou věci, které se dosti ovlivňují, byť nyní to tak není vidět, jak by mělo, jelikož byrokracie je přece jen kůň vytrvalý a mnohdy jankovitý. Přesto bych zde chtěla otevřít prostor, v němž by se setkávaly každodenní problémy učitelů, studentů a odborníků a možná i […]

29.1.2017

Proairesis


Pracovna

Již druhý den máme leden a, čtenáři div se, i nový rok. Ono bývá jakýmsi zvykem dávat si v tento čas předsevzetí. Ale určitě to dobře znáš, že co s dobrým oumyslem říkáš pod vlivem alkoholu či ještě s jeho zbytkem v krvi obvykle končí vzdáním se ještě tentýž měsíc. Proairesis – předsevzetí, předsebrání, vzíti […]

2.1.2017

Všude samý kostel


Pavučiny snů

Nejsem křesťan. Nikdy jsem nebyla součástí jakéhokoliv náboženského spolku. Když pocházíš z přísně ateistické rodiny, drahý čtenáři, kde se snad chodívalo do kostela tak před čtyřmi generacemi, dá se nepříslušnost k jakékoliv církvi čekat. Zvláště když ještě obýváš postkomunistickou zemi s tak hlubokou ateistickou minulostí. Milý příteli, my Češi jsme byli asi takoví křesťané, jako […]

17.12.2016

Jak se učí na učitele – trampoty s přijímacím řízením


Pět let natvrdo

Prý se říká, že bakaláře udělá skoro každý, proto ho skoro každý má a vždycky dělá strašně chytrého, když mu někdo řekne, že je na navazujícím magistru. A asi má i skoro každý pravdu, pokud tedy nenarazí na někoho, kdo po slovech navazující a magistr přidá ještě slůvko učitelství. V tu chvíli ti garantuji, milený […]

30.11.2016

Jak se učí na učitele


Pět let na tvrdo aneb z ústavu podruhé

Ačkoliv je již tato fáze za mnou, až nyní jsem si uvědomila, že jsem ti, milý čtenáři, ani moc o tom celém navazujícím magisterském studiu učitelství pro střední školy neřekla. Nejspíše bych to měla napravit, jelikož pak by celá tato rubrika pozbývala smyslu, zvláště když v příštím roce se na tebe povalí nová dávka informací […]

30.11.2016

Mnichov ne, Tibet ano?


Adresováno

Drahý pane Werichu, jsem si předem vědoma toho, že jste žil v jiné době a věřil v myšlenky, které se ukázaly jako nefungující až utopické, přesto se Vaše smýšlení v principu shoduje s mým. I když se s idealismem neustále peru, jsem hrdá na to, že věřím takovým věcem jako je demokracie, spravedlnost, přátelství, pravda […]

19.10.2016